Novolublický pohár v sobotu 20. června přinesl další pokračování v v oblíbeném závodu v rodeocrossu. Místní trať hostila v pořadí již druhý ze čtyř plánovaných závodů letošní sezóny a atmosféra byla od prvního startu naprosto skvělá. Zatímco květnová premiéra byla o seznamování s tratí, červnový závod postavil všechny přítomné – jezdce, pořadatele i mě s fotoaparátem – před úplně novou výzvu: extrémní sucho a spalující slunce.
Novolublický pohár: Návrat k tradici s jasným cílem
„Jedná se o kompletně obnovený pohár, který chce vrátit tradičnímu rodeocrossu v regionu jeho zaslouženou prestiž a dostat ho více do povědomí veřejnosti,“ přiblížila v rozhovoru hlavní organizátorka akce. Letošní seriál je koncipován jako čtyřdílný šampionát, ve kterém jezdci sbírají body do celkového sezónního hodnocení. Každý jednotlivý závod navíc nabízí samostatné vyhlášení výsledků a boj o poháry, což udržuje vysoké soutěžní napětí od prvního do posledního kola.
Organizátoři mysleli na pestrost startovního pole a příležitost dostat se na stupně vítězů tak mají závodníci napříč různými třídami. Na trati mezi sebou soupeří speciály v objemových kategoriích do 1400 ccm i do 1600 ccm, své pevné místo v harmonogramu mají ale i samostatné rozjížďky žen či dalších doplňkových tříd. Vzhledem ke vzrůstající účasti i zájmu diváků má takhle restartovaná soutěž nakročeno k tomu, aby se v Nových Lublicích stala trvalou a vyhledávanou tradicí, známou jako Novolublický pohár.
Počasí jako na divokém západě
Od časného rána bylo jasné, že tentokrát to nebude jen o rychlých kolech, ale taky o boji s živly. Trať vysychala doslova před očima a už po prvních rozjížďkách se za závodními speciály zvedala nepropustná oblaka prachu. Místní dobrovolní hasiči se nezastavili a trať museli během dne kropit snad sedmkrát. Ani tisíce litrů vody ale na rozpálené hlíně nevydržely dlouho a po pár kolech se nad tratí opět vznášela neprůhledná clona.
Pro fotografa to znamenalo jediné: neustálou taktickou přípravu. Namísto hledání pouhého nejlepšího úhlu na probrždění zatáčky jsem se musel v první řadě dívat na směr větru. Stát na špatné straně znamenalo okamžitou „přírodní sprchu“ jemného prachu a fotky, na kterých místo aut vidíte jen oblaka prachu. Hledání pozic, kde vítr foukal prach pryč od objektivu a kde zároveň slunce nevytvářelo nepříjemný protisvětelný závoj, byla skvělá škola čtení terénu.
Díky téhle výzvě ale vznikly záběry s neskutečnou dynamikou. Prach prosvícený ostrým červnovým sluncem dodal fotkám pořádně surový, akční nádech, který k rodeocrossu až rallye prostě patří.
A moje osobní postřehy? Nové Lublice jsou moji rodecrossovou prvotinou, proto mám k nim zvláštní vztah. Něco jako první láska. je to závod který jsem mohl jako fotograf bez zábran poprvé fotit. Byť tento závod měl nižší účast, tak si přeji aby organizátorům třetí a čtvrtý závod přivedly ještě více závodníků a publika. Protože taková závodní a zároveň rodinná atmosféra se málokde vidí.
Fotografický zápisník: Jak si s prachem poradila technika?
Fotit v prostředí, kde se ve vzduchu vznáší „tuny“ jemného prachu, prověří nejen fotografa, ale i výbavu…
- Boj s prachem a větrem: s prachem a větrem jsem bojoval snad celý den. Vítr se otáčí pokaždé jinak, tudíž časté přesuny jsou již standardem. Moje fototechnika není prachotěsná, proto se musím častěji přesouvat a kontrolovat čistotu hlavní čočky objektivu, resp. předfiltru.
- Světlo a expozice: V postupu denní doby, jsem hledal vhodné foto pozice, abych měl slunce vždy za zády. ISO na minimu, tracking aut zapnutý a jen čistá kontrola času závěrky od časů pro panning pro téměř zamražení snímku.
- Posun oproti prvnímu závodu: Na místní trať už jsem došel jako „profesionál“. Vlastní nová fotovesta a znalost trati mi vytvořila výhodu. Nemusel jsem hledat vhodné fotospoty. Co se mi zase nepovedlo, byly experimenty s různými časy závěrky pro panning. Místo osvědčeného času 1/100, jsem používal 1/80, 1/200 atd.. A to nebylo asi vhodné nastavení. Spousta fotek má neskutečnou dynamiku, ale žádnou ostrost. „No, žádný učený z nebe nespadnul“.
Novolublický pohár: prohlédněte si galerii z 2. závodu:
Druhý závod Novolublického poháru mi dal pořádnou fotografickou školu v motosportu. Nejen v taktickém manévrování proti větru a prachu, ale i v pokoře k nastavení techniky. Ostré slunce ani lekce z experimentování s časem závěrky mě ale neodradily a věřím, že se mi tuhle surovou, benzínem nasáklou atmosféru podařilo přenést i do výsledných snímků. Obnovený seriál je teprve ve své polovině, takže už teď se těším, co přinesou zbývající dvě dějství. Kompletní výběr toho nejlepšího z druhého závodu si můžete prohlédnout v galerii výše, nebo na linku níže – nechte se vtáhnout přímo na trať!
Link na celou galerii na Zonerama:Zonerama – Novollublický pohár číslo 2
Mrkněte na první reportáž z prvního závodu: Novolublický pohár číslo 1
Tak držte přízeň a zdar, SynekOstravski.cz
