Barum Rally Czech Zlín není jen tak obyčejný automobilový závod. Je to svátek motorismu, svátek Moravy a bez nadsázky jedna z nejvýznamnějších a nejnáročnějších automobilových soutěží na evropském kontinentu. Pro každého, kdo propadl fotografování motorsportu, představuje Barumka jakousi Meku. Meku, kam se dříve či později musí vydat s fotoaparátem v ruce. Já jsem až do letoška sledoval atmosféru zlínských asfaltů spíše zprostředkovaně přes objektivy jiných fotografů nebo z video sestřihů. Letošní 55. ročník, který se jel 14. – 16. srpna 2026, však přinesl zásadní „premiéru“. Poprvé jsem se postavil podél trati s vlastní fototechnikou a touhou zachytit tu nefalšovanou dravost a rychlost na vlastní spoušť.
Jelikož šlo o mou vůbec první zkušenost s touto legendární soutěží, rozhodl jsem se neriskovat hledání zastrčených a neověřených lesních odboček. Zvolil jsem osvědčenou fotografickou klasiku a vydal se na divácky i vizuálně nejexponovanější místa sobotních etap. Moje plánování mě zavedlo dopoledne na ikonický skok ve Vlčkové na RZ Troják. A odpoledne jsem vyrazil na slavný divácký vracák v obci Pohořelice na stejnojmenné rychlostní zkoušce. Pokud k tomu přičtete absolutně nekompromisní letní počasí, kdy se teploměr vyšplhal na spalujících 35 °C a obloha byla bez jediného mráčku, byl z toho fotoden, na který se jen tak nezapomene.
Legenda jménem Barum Rally: Krátký pohled do historie
Než se s vámi podělím o pocity z trati, sluší se připomenout, proč má tato soutěž mezi jezdci i diváky tak obrovský respekt. Příběh Barumky se začal psát už v roce 1971, kdy se v okolí Zlína (tehdejšího Gottwaldova) uskutečnil její první ročník. Původně vznikla jako podnik podporovaný známým zavedeným výrobce pneumatik Barum, postupně se však vypracovala z lokálního podniku v absolutní špičku.
Už v roce 1972 se stala součástí mistrovství Československa a od roku 1984 je nepřetržitě součástí kalendáře Mistrovství Evropy. A její tradice přetrvala všechny historické i politické proměny. Barumka byla vždy proslulá svou neuvěřitelnou náročností. Úzké, neuvěřitelně rychlé obslužné asfaltky, zrádné uklouzané lesní pasáže v Hostýnských vrších a Chřibech. Střídání povrchů od hladkého asfaltu přes rozbité záplaty až po vytahané šotolinové nečistoty v zatáčkách.
Právě tato specifika přilákala v průběhu let do Zlína absolutní světové i evropské špičky. Na zdejších tratích soupeřily hvězdy jako Walter Röhrl, Enrico Bertone, Giandomenico Basso či Jan Kopecký, který se stal doslova symbolem moderní éry Barum rally. Barumka má zkrátka neopakovatelnou kulisu. Kulisu v níž se snoubí technická náročnost s obrovskou diváckou kulisou, jež lemuje tratě v desítkách tisíc fanoušků.
Dopolední premiéra: RZ Troják a vzdušný skok nad Vlčkovou
Sobotní ráno pro mě začalo brzkým budíčkem a přejezdem z Ostravy do obce Vlčková. Věděl jsem, že RZ Troják patří k absolutním pilířům rallye a že Vlčková bude přitahovat davy. Auto jsem nechal na oficiálním záchytném parkovišti před obcí. A po svých se vydal do kopce směrem k vyhlášenému skoku ve vsi. Slunce už od ranních hodin naznačovalo, že nás čeká tropické peklo, ale ranní vzduch v údolí byl ještě relativně snesitelný.
Místo ve Vlčkové je z fotografického hlediska naprosto fantastické. Trať vyjíždí ze zástavby a stromů a na křížení hlavní cesty je výjezd a skok. Vozidla zde přijíždějí ve vysoké rychlosti. Pod plynem najíždějí na horizont, kde se zavěšení kol náhle odlehčí – a u těch nejrychlejších posádek dochází k ukázkovému skoku. Křížení však není přes pravoúhlé. Proto hned za horizontem následuje komprese a rychlé srovnání se s tratí, což vyžaduje od jezdců absolutní přesnost a odvahu.
Moje pocity z místa
Když kolem vás poprvé projede špičkové auto kategorie Rally2 v plném závodním nasazení, je to zážitek. Zážitek na který vás žádné video nepřipraví. Ten zvuk, tlaková vlna, vůně spáleného benzínu a pneumatik v kombinaci s prachem, který se okamžitě zvedne z krajnice!
Postavil jsem se na zvýšený břeh nad tratí, abych měl bezpečný nadhled i dobrý úhel na přihánějící se vozy. Sledovat, jak se speciály ERC prořítí kolem, odlepí kola od asfaltu a v milisekundách dopadají zpět do stopy, byl pro mě jako pro fotografa čistý adrenalin. Ranní slunce ještě nebylo přímo nad hlavami, takže vytvářelo krásné boční kresby na karoseriích. A prach zvednutý od kol dodával snímkům neopakovatelnou dynamiku.
Fotogalerie z Barum Rally RZ Troják, fotopoint Vlčková:
Odpolední peklíčko: Přejezd a RZ Pohořelice
Po odjetí hlavní špičky na Trojáku jsem neváhal. Měl jsem v plánu využít velkorysé pauzy mezi průjezdy a vyrazit na úplně jiný typ trati. Odchod k autu ve Vlčkové, klidný výjezd směrem na Lukov a Fryšták. Následný přejezd po dálničním obchvatu přes D49 a D55 směr Napajedla a Pohořelice proběhl naprosto bez problémů.
Pokud byl Troják reprezentantem podhorské lesní rallye s horizonty, RZ Pohořelice nabídla zcela jinou kulisu. Otevřená krajina, pole, keře a spalující žár. Teploměr ukazoval nekompromisních 35 °C a rozpálený asfalt na trati zvedal teplotu ještě o několik stupňů výše. Mým cílem byl slavný divácký vracák přímo v obci Pohořelice.
Tento úsek je známý tím, že auta přijíždějí po rychlé sekci mezi domy. Natvrdo zašlapávají brzdy a na milimetru otáčejí své stroje přes úzkou komunikaci. Bývá to místo s obrovskou diváckou kulisou. Místo , kde není nouze o krizové momenty, probržděné gumy, kouř od pneumatik a občasné průjezdy „dveřmi napřed“.
Moje pocity z místa
Jestliže na Vlčkové byl vzduch ještě svěží, v Pohořelicích to bylo jako vstoupit do rozpálené trouby. Hledat stín mezi ploty a domy bylo prakticky nemožné, ale atmosféra přímo u tratě vás okamžitě vtáhla. Fanoušci vytvářeli skvělou kulisu a každý ostřejší průjezd vracákem odměnili potleskem.
Fotografovat v takovém žáru znamenalo bojovat nejen s vlastní únavou a stékajícím potem do očí. Ale také s místy tetelícím se vzduchem nad rozpáleným asfaltem. Přesto mě to neuvěřitelně bavilo. Vracák nabízí skvělou příležitost také pro pozorování detailů. Brzdové kotouče „svítící dočervena“, vytočená přední kola zápasící s nedotáčivostí a napjaté výrazy v obličejích posádek skrz boční okénka.
Fotogalerie z RZ Pohořelice, fotopoint Pohořelice:
Galerie je v procesu, bude přidána brzy…
Technické okénko k Barum Rally
Jak jsem slíbil v úvodu, technickou stránku věci tentokrát zkrátím na minimum a nechám prostor spíše atmosféře. Pro zájemce o fotografické zákulisí však uvádím pár základních faktů k mé výbavě a nastavení:
- Výbava: Primárně jsem sáhl po delším teleobjektivu. Canon RF 100-400 mi umožnil bezpečně pracovat z diváckých zón a přitom detailně izolovat závodní speciály od pozadí. Na Vlčkové se delší ohnisko ukázalo jako klíčové pro stlačení perspektivy na skoku. V Pohořelicích zase byla možnost zachytit siluety diváků pro dokreslení atmosféry a kompozice.
- Čas a nastavení: Většinu času jsem fotografoval v režimu priority závěrky. Na skoku na Vlčkové jsem držel kratší časy (kolem 1/1000 s a kratší), abych dokonale zmrazil pohyb auta ve vzduchu a odletující kamínky. Odpoledne v Pohořelicích jsem nastavení zachoval, protože na panning na delší časy (1/80 s až 1/160 s) nebyl bohužel prostor.
- Světelné podmínky: Ostré slunce a 35 °C znamenaly obrovský dynamický rozsah a tvrdé stíny pod auty. Bylo nutné hlídat expozici, abych nevypaloval bílá místa na karoseriích a zároveň neměl stínové partie úplně černé.
Osobní dojmy a závěrečné zhodnocení
Moje první návštěva Barum Rally Czech Zlín v roli fotografujícího diváka předčila všechna má očekávání. I když jsem jako řadový návštěvník musel respektovat omezení diváckých sektorů a nachodil po svých několik kilometrů na přímém slunci s fotobatohem na zádech. Zážitek z celé akce byl nepřenositelný.
Výběr dvou kontrastních míst. Akčního skoku ve Vlčkové dopoledne a technického vracáku v Pohořelicích odpoledne. Výběr se ukázal jako nejlepší možné rozhodnutí pro nováčka. Získal jsem do portfolia neuvěřitelně rozmanitý materiál. Vyzkoušel si fotografování motorsportu v těch nejextrémnějších letních podmínkách a nasál atmosféru podniku, který nemá v České republice obdoby.
Barumka mě naprosto pohltila. Byla to sice moje první zkušenost, ale už teď vím zcela jistě, že rozhodně nebyla poslední! Už teď přemýšlím, na které lesní úseky a technické pasáže se vydám při příštím ročníku!! A na více než jeden den!!!
Tak držte přízeň a zdar, SynekOstravski.cz
