Vřesinská časovka – Vrakrally, kdy sobota 18. července 2026 patřila, v areálu Vřesinské strže u Ostravy, benzínu, uježděné hlíně a poctivému závodění. Další ročník Vřesinské časovky pod taktovkou Vrakfestu ukázal, že i v komornější sestavě se dá uspořádat akce s atmosférou, za kterou by se nemusely stydět ani velké mistrovské podniky. A tak se Vrakfest aréna proměnila v nefalšovanou Vrakrally.
Vrakfest Vsetín 2026 a sobota 27. června 2026 se do paměti moravských fanoušků motorsportu, a Vrakfestu zvláště, zapsala tučným písmem. Vsetínský stadion Na Ohradě zažil událost, která byla jedinečná ve všech směrech. Konal se zde v pořadí již třetí Vrakfest, ale pro Vsetín to byla absolutní premiéra – a zároveň bohužel i derniéra. Legendární areál totiž brzy kompletní přestavba na moderní víceúčelové sportoviště. Sportoviště, které v budoucnu poskytne zázemí fotbalistům, atletům a požárnímu sportu. Možnost zdokumentovat tuto historicky poslední akční událost na staré Ohradě z těsné blízkosti trati byla příležitost, která se prostě neodmítá.
V sobotu 23. května 2026 jsem se vydal s foťákem v ruce směr Mohelnice na Vrakfest. Konala se tu totiž další zastávka Vrakfestu 2026 – akce, která láká všechny milovníky aut na rodeocross, motorsportu a skvělé divácké kulisy. Pro mě je ideální příležitost, kdy vyrážím do terénu a přivážím si domů pořádný fotoreport. A o zajímavé momenty na trati i v depu rozhodně není nouze.
Odstřel dolu Staříč II. měl být rychlý proces. 140 kilogramů trhaviny, pár vteřin a prach. Jenže těžní věž dolu Staříč II (severně od obce Staříč) měla jiný plán. Jako by se téhle ocelové dominantě, která desítky let definovala horizont pod Beskydami, k zemi vůbec nechtělo. První detonace zahalila patu věže do dýmu, ale konstrukce zůstala stát. Nakonec ji gravitace a precizní práce střelmistrů přemohly a tenhle „poslední souboj“ byl fascinujícím zážitkem pro každého, kdo u toho s objektivem v ruce stál.
Ohňostroje patří mezi nejfotogeničtější, ale zároveň nejtěžší fotografická témata. Spousta lidí si po prvním pokusu odnese jen přepálené skvrny na černém pozadí nebo rozmazané čáry. Jak fotit ohňostroj? Přitom stačí pár základních pravidel a i s běžným fotoaparátem lze vytvořit působivé snímky. Tento článek je určený všem amatérským fotografům, kteří si chtějí ohňostroje skutečně užít i zachytit.
Po téměř dvou měsících pracovního a předvánočního shonu se konečně znovu dostávám s fotoaparátem do domovské ostravské ZOO. Cíl je jasný, nová kočičí mláďata v ZOO Ostrava. Bylo to v pondělí, 22. prosince 2025, a počasí přesně odpovídalo tomu, co se v těchto dnech nad Ostravou často drží – inverze, lehké mrholení a nízká oblačnost, které s oblibou říkám, že „prostě padal mrak“. Ideální podmínky pro focení to sice nebyly, ale o to silnější byl samotný zážitek a výběhy téměř jenom pro sebe. Navíc tyto fotografie pro mě dostávají i další rozměr. A to ten, že toto byly, v podstatě,...
Rok se blíží ke konci a pro mnoho lidí to znamená vybírání nového kalendáře. Já jsem letos připravil něco zcela osobního – svůj vlastní autorský nástěnný kalendář na rok 2026, ve kterém jsem spojil dvě velké vášně: fotografii a zvířata. Výsledkem jsou dva kalendáře formátu A3 – jeden ve vertikálním a druhý v horizontálním provedení. Oba nesou mé nejlepší snímky z posledních let, pořízené v zoologických zahradách v Ostravě, Zlíně, Olomouci a Vídni.
Kdo četl můj předchozí příběh o fotolovu manula, ví, že to byla spíš výprava za duchem než za skutečnou kočkou. Teď, o pár měsíců později, se všechno změnilo. Manul, nebo spíše Manulka už „Paní Kolombová“ není. Tahle chlupatá dáma z Asie se konečně rozhodla, že nebude jen pověstí, ale skutečnou obyvatelkou ostravského výběhu.
V ostravské zoologické zahradě se zrodil nový příběh – příběh návratu a naděje. Přibližně před šesti dny se zde narodila tři mláďata karakala. Karakal v ZOO Ostrava je elegantní a zároveň plachá kočkovitá šelma, která po delší přestávce znovu restartovala chov této dravé krásné šelmy. A právě včera, v neděli 26. října 2025, se mi podařilo zachytit mimořádný okamžik – samici při přenášení svých drobných koťat.
Skoro bezvýčitková radost. Tak by se dala shrnout moje páteční (1. 8. 2025) „sólo“ výprava do ZOO Zlín – Lešná. Počasí přálo, ani zima, ani horko, světlo drželo celý den, a já si domů přivezl kolem 1400 snímků. Jelikož každou scénu fotím na vícero snímků, tak třídění mi zabralo nejeden večer. Níže je můj reportážní blog z několika klíčových zastávek – zoborožec, mláďata hyenek, sloni v Karibuni, lvi, tygři, klokánci a papoušci. Za celou dobu mých návštěv zlínské ZOO se mi nepodařilo tolik úspěšných zachycení zvířecích druhů najednou. A jelikož se jedná o můj zatím největší blogočlánek, tak mezi jednotlivými...
