Po téměř dvou měsících pracovního a předvánočního shonu se konečně znovu dostávám s fotoaparátem do domovské ostravské ZOO. Cíl je jasný, nová kočičí mláďata v ZOO Ostrava. Bylo to v pondělí, 22. prosince 2025, a počasí přesně odpovídalo tomu, co se v těchto dnech nad Ostravou často drží – inverze, lehké mrholení a nízká oblačnost, které s oblibou říkám, že „prostě padal mrak“. Ideální podmínky pro focení to sice nebyly, ale o to silnější byl samotný zážitek a výběhy téměř jenom pro sebe. Navíc tyto fotografie pro mě dostávají i další rozměr. A to ten, že toto byly, v podstatě, poslední fotografie focené zrcadlovkou.
Jak je na tom karakalí rodinka?
Jedním z hlavních důvodů mojí návštěvy je snaha navázat na dřívější článek o narození tří karakalích mláďat, který vzbudil značný ohlas. Realita chovu divokých šelem však není vždy jednoduchá a někdy přináší i smutnější kapitoly. Ve výběhu karakalů nyní nacházím samici už jen s jedním mládětem. Bohužel, samice je prvorodička a kombinace nezkušenosti a chladného až zimního počasí se podepsala na osudu zbývajících dvou mláďat, o která přišla.
Odkaz na původní článek je zde:
Zůstalo však jedno – a to se má k světu víc než dobře. Mládě je staré přibližně dva měsíce, dobře prospívá a jedná se o samečka. Už při krátkém pozorování bylo jasné, že je plné energie a zvědavosti. V době mé návštěvy si hrálo, pobíhalo po výběhu a s neuvěřitelným zaujetím se snažilo napodobovat chování své matky.
Čilé mládě je dobrým znamením
Facniovaně sleduji, jak se malé karakalí mládě učí základům lovu – přikrčené pozice, opatrné našlapování, krátké výpady. V některých momentech se pustilo do prozkoumávání křovin a šplhalo tak obratně, že místy připomínalo spíš veverku než budoucí šelmu. Právě tyto okamžiky jsou pro objektiv fotoaparátu nejvděčnější, avšak při rychlosti mláděte se téměř nedají zachytit.
Matka se po celou dobu chovala velmi pozorně. Mládě čistila, pravidelně kontrolovala jeho pohyb a zároveň hlídala okolí výběhu. Bylo znát, že i přes předchozí ztrátu zůstává ostražitá a soustředěná na ochranu svého jediného potomka. Samec karakala, otec mláděte, se v tuto chvíli dočasně nachází ve vedlejším výběhu, což je běžný postup, aby měla samice s mládětem potřebný klid.
Tato návštěva mi znovu připomněla, jak křehký a zároveň fascinující je svět chovu šelem. Uvědomuji si, že každý úspěch se vykupuje trpělivostí a někdy i ztrátami, které na první pohled nevidíme. Přesto s radostí sledujeme, jak se jedno malé karakalí mládě vyvíjí, sílí a objevuje svět, který se mu postupně otevírá. Mláďata v ZOO Ostrava se opět rozrůstá o další kočičí šelmu.
Slider galerie u karakalů:
Ocelot slaništní: hravé kotě a zkušená matka
Další kroky mě v ostravské zoo zavedly k výběhu ocelota slaništního, kde se v současné době odehrává neméně zajímavý příběh. I zde mohou návštěvníci pozorovat přibližně dvouměsíční kotě, tentokrát samičku, která se má doslova čile k světu. Už na první pohled je jasné, že energie má na rozdávání a že sledovat její pohyb ve výběhu bude opravdový zážitek.
Na rozdíl od karakalí samice má ocelotí matka už zkušenosti – v minulosti úspěšně odchovala dvě mláďata. Tyto zkušenosti, během mé návštěvy, poznávám v každém jejím pohybu. Působila klidně, sebejistě a zároveň velmi pozorně. Zajímavostí současného odchovu je fakt, že mládě vyrůstá ve společnosti samce, což umožnil upravený výběh, který poskytuje dostatek prostoru i bezpečí pro všechny tři jedince.
Kotěcí hry a zkoumání výběhu
Samotné kotě bylo neustále v pohybu. Jak je u koťat zvykem, svět kolem sebe berou jako jedno velké hřiště. Šplhalo po větvích, objevovalo zákoutí výběhu a s překvapivou lehkostí se dostávalo až do nejvyšších partií, kam lidské oko běžně příliš nezabloudí. Právě v těchto chvílích bylo vidět, jak se v něm mísí vrozený talent šelmy s typickou dětskou bezstarostností.
Občas však kotě své síly přecenilo. Když se ocitlo na místě, odkud si nebylo jisté dalším krokem, ozvalo se hlasité volání na matku. Ta okamžitě reagovala, přiblížila se a svou přítomností dodala mláděti potřebnou jistotu. S úžasem jsem sledoval, jak se v jejím doprovodu učí skákat, lézt a pohybovat se v prostoru, který je pro oceloty přirozeným prostředím.
Celá tato malá podívaná působila až idylicky – hra, učení, objevování a neustálý dohled zkušené samice. Zároveň šlo o krásnou ukázku toho, jak důležitou roli hraje prostředí výběhu a zkušenosti rodičů při odchovu mláďat v zoologické zahradě.
Toto „představení“ však mělo i svůj nezapomenutelný závěr. V jednu chvíli se kotě rozhodlo běhat po výběhu zcela samostatně a evidentně se mu nechtělo vracet zpět do svého „domečku“. Výzvy matky zůstávaly bez odezvy, až nakonec situace dospěla k ráznému řešení. Samice přišla, jemně bacila kotě tlapkou, popadla jej „za flígr“ – přesně tak, jak kočky svá mláďata nosí – a bez zbytečných okolků jej odnesla zpět do příbytku.
Byl to moment, který v sobě spojoval humor, přirozenost i jasně daná pravidla zvířecího světa. Právě takové drobné, autentické okamžiky dělají návštěvy zoo výjimečnými – a pro fotografa nezapomenutelnými. Mláďata v ZOO Ostrava jsou prostě radost sama.
Slider galerie u ocelotů:
Nový lví pár v ostravské zoo: král a královna jednoho výběhu
Lví výběh v ostravské zoo prošel v letošním roce významnou změnou, která postupně přepsala jeho atmosféru i dynamiku. V dubnu byla do zoo dovezena nová lvice, a to poté, co původní lvice Kiba odešla na svůj kočičí obláček. Tato ztráta byla citelná nejen pro chovatele, ale i pro pravidelné návštěvníky, kteří si na její přítomnost za ta léta zvykli.
Nová samice se však musela s prostředím nejprve sžít. Až do konce listopadu byla oddělena od samce a zároveň částečně i od návštěvníků, aby měla dostatek klidu na adaptaci. U lvů, stejně jako u dalších velkých šelem, hraje první období po přesunu klíčovou roli – jde o čas, kdy si zvíře zvyká na nové pachy, zvuky, prostor i denní režim.
Zlom nastal na přelomu listopadu a prosince, kdy došlo k dlouho očekávanému spojení obou zvířat. Samec, třináctiletý lev původem z Krakova, se postupně seznámil se samicí, pětiletou lvicí pocházející ze Švédska. Spojení proběhlo v období říje samice, což také bylo pro úspěšné sestavení páru zásadní.
Lví král a královna z ostravské ZOO
Samotný proces spojování se neobešel bez drobných šarvátek. Ty jsou u lvů zcela běžné a patří k přirozenému nastavování hierarchie i vzájemné komunikaci. Přesto celé spojení proběhlo relativně klidně a úspěšně, bez vážnějších konfliktů. Postupně bylo zřejmé, že si oba jedinci na sebe zvykají a začínají sdílet společný prostor.
V současné době tráví lví pár veškerý čas spolu a využívá většinu výběhů jako jeden celek. Lvi se oddělí pouze v době krmení, což je standardní postup zajišťující bezpečnost i přehled nad příjmem potravy. Jinak však sdílejí celý areál, pohybují se společně a působí jako sehraný pár.
Tuto změnu jasně dokazují i fotografie z výběhu. Na dominantním „trůnu“ ve výběhu už nesedí jen král, ale i královna. Společné pobývání na vyvýšených místech, klidná blízkost a vzájemná tolerance ukazují, že spojení bylo úspěšné a že se lvi cítí ve společnosti jeden druhého jistě.
Pozorování tohoto nového lvího páru působí jinak než dříve. Výběh má opět plnou energii, rovnováhu a přirozený řád. Přítomnost samice mění dynamiku prostoru a dává návštěvníkům možnost sledovat chování, které k lvům neodmyslitelně patří – sdílení území, klidné soužití i projevy vzájemného respektu.
Lví výběh tak znovu získal svůj královský rozměr. A tentokrát už na něm nesedí jen král, ale i jeho královna. Pevně tedy věřím, že se mláďata v ZOO Ostrava se opět rozrostou.
Slider galerie nové ostravské lví královny:
Tak držte přízeň a zdar, SynekOstravski.cz.
Nejnovější komentáře