Karakal v Zoo Ostrava a nový život: Tři mláďata karakala

V ostravské zoologické zahradě se zrodil nový příběh – příběh návratu a naděje. Přibližně před šesti dny se zde narodila tři mláďata karakala. Karakal v ZOO Ostrava je elegantní a zároveň plachá kočkovitá šelma, která po delší přestávce znovu restartovala chov této dravé krásné šelmy. A právě včera, v neděli 26. října 2025, se mi podařilo zachytit mimořádný okamžik – samici při přenášení svých drobných koťat.

Karakal, známý svými dlouhými černými štětičkami na uších, je zvíře, které v sobě spojuje sílu, hbitost a eleganci. Patří mezi středně velké kočkovité šelmy a ve volné přírodě obývá suché oblasti Afriky a Blízkého východu. V českých zoologických zahradách jej není snadné spatřit, a už vůbec ne při tak intimní a citlivé chvíli, jakou je péče o čerstvě narozená mláďata.

Okamžik, který nelze naplánovat

Samice karakala v ZOO Ostrava je prvorodičkou. Přesto působila velmi klidně, opatrně a soustředěně. S neuvěřitelnou něhou a zároveň rozhodností brala jedno kotě po druhém do tlamy a přenášela je do bezpečnější části výběhu. Každý její krok, každý pohyb ocasu, i krátké zastavení při poslechu okolních zvuků, působil jako dokonalý instinkt mateřství.

Měl jsem štěstí být u toho. Fotografování probíhalo těsně před zvětšením ochranného perimetru kolem výběhu, které mělo zamezit přílišnému rušení samice v této citlivé fázi. Byl jsem zcela v klidu, lehce zamaskován, dřepící v úrovni terénu, abych splynul s prostředím a nebudil pozornost. V maximální možné míře jsem minimalizoval veškerý pohyb i hluk. V naprostém kontrastu k některým návštěvníkům, jejichž hlasitý projev bohužel připomínal, jak obtížné je v zoo udržet klid potřebný pro pohodu zvířat.

Když příroda dovolí nahlédnout

Tento okamžik nebyl o hledání dokonalé kompozice, ale o respektu. O tom, že fotografie může být prostředkem dokumentace a zároveň projevem pokory vůči přírodě. Věděl jsem, že to, co se přede mnou odehrává, je výjimečné. Nejen z hlediska chovatelského úspěchu, ale i z pohledu návratu. Karakal v ZOO Ostrava je navrátilcem po přerušení chovu.

Když samice přenesla poslední kotě a zmizela s ním v úkrytu, zůstal po ní jen tichý pohyb trávy a několik snímků, které snad dokážou alespoň částečně zprostředkovat atmosféru toho okamžiku. Fotografie, které vznikly, nejsou o senzaci, ale o životě. O klidu, který příroda potřebuje, a o štěstí, že člověk může být někdy tichým svědkem jejího zázraku.

Pro Zoo Ostrava, dle mého názoru, znamená tento odchov hodně. Je symbolem úspěšné obnovy chovu karakala, ale i důkazem, že trpělivost, znalost a vhodné podmínky mohou přinést výsledky. Pro fotografa divokých zvířat je to zase připomenutí. Připomenutí, že nejcennější snímky často vznikají právě tehdy, když člověk zůstane v pozadí a nechá hlavní roli přírodě.